यदा हि समधिगतशुद्धात्मवृत्तेः श्रमणस्य तत्प्रच्यावनहेतोः कस्याप्युपसर्गस्योपनिपातः स्यात्, स शुभोपयोगिनः स्वशक्त्या प्रतिचिकीर्षा प्रवृत्तिकालः । इतरस्तु स्वयं शुद्धात्मवृत्तेः समधिगमनाय केवलं निवृत्तिकाल एव ।।२५२।।
अथ लोकसम्भाषणप्रवृत्तिं सनिमित्तविभागं दर्शयति —
त्वाच्छ्रमणस्तं श्रमणम् । दिट्ठा दृष्टवा । कथंभूतम् । रूढं रूढं व्याप्तं पीडितं कदर्थितम् । केन । रोगेण वा अनाकुलत्वलक्षणपरमात्मनो विलक्षणेनाकुलत्वोत्पादकेन रोगेण व्याधिविशेषेण वा, छुधाए क्षुधया, तण्हाए वा तृष्णया वा, समेण वा मार्गोपवासादिश्रमेण वा । अत्रेदं तात्पर्यम् — स्वस्थभावनाविघातक- रोगादिप्रस्तावे वैयावृत्त्यं करोति, शेषकाले स्वकीयानुष्ठानं करोतीति ।।२५२।। अथ शुभोपयोगिनां तपोधनवैयावृत्त्यनिमित्तं लौकिकसंभाषणविषये निषेधो नास्तीत्युपदिशति — ण णिंदिदा शुभोपयोगि-
anvayArtha — [रोगेण वा] rogathI, [क्षुधया] kShudhAthI, [तृष्णया वा] tRuShAthI [श्रमेण वा] athavA shramathI [रूढम्] AkrAnt [श्रमणं] shramaNane [दृष्टवा] dekhIne [साधुः] sAdhu [आत्मशक्त्या] potAnI shakti anusAr [प्रतिपद्यताम्] vaiyAvRuttyAdik karo.
TIkA — jyAre shuddhAtmapariNatine pAmelA shramaNane temAnthI chyut kare evun kAraN — koI paN upasarga — AvI paDe, tyAre te kAL shubhopayogIne potAnI shakti anusAr *pratikAr karavAnI ichchhArUp pravRuttino kAL chhe; ane te sivAyano kAL potAne shuddhAtmapariNatinI prApti mATe kevaL nivRuttino kAL chhe.
bhAvArtha — jyAre shuddhAtmapariNatine prApta shramaNane svastha bhAvano nAsh karanAr rogAdik AvI paDe, tyAre te prasange shubhopayogI sAdhune temanI sevAnI ichchhArUp pravRutti hoy chhe, ane bAkInA kALe shuddhAtmapariNatine prApta karavA mATe nij anuShThAn hoy chhe. 252.
have lokanI sAthe vAtachItanI pravRutti tenA nimittanA vibhAg sahit darshAve chhe (arthAt shubhopayogI shramaNe lokanI sAthe vAtachItanI pravRutti kayA nimitte karavAyogya chhe ane kayA nimitte karavAyogya nathI te kahe chhe) —
464pravachanasAr[ bhagavAnashrIkundakund-
*pratikAr = upAy; sahAy.