यदि शुभोपयोगजन्यसमुदीर्णपुण्यसंपदस्त्रिदशादयोऽशुभोपयोगजन्यपर्यागतपातकापदो वा नारकादयश्च, उभयेऽपि स्वाभाविकसुखाभावादविशेषेण पञ्चेन्द्रियात्मकशरीरप्रत्ययं दुःख- मेवानुभवन्ति । ततः परमार्थतः शुभाशुभोपयोगयोः पृथक्त्वव्यवस्था नावतिष्ठते ।।७२।।
अथ शुभोपयोगजन्यं फलवत्पुण्यं विशेषेण दूषणार्थमभ्युपगम्योत्थापयति —
हस्तिना हन्यमाने सति विषयसुखस्थानीयमधुबिन्दुसुस्वादेन यथा सुखं मन्यते, तथा संसारसुखम् । पूर्वोक्तमोक्षसुखं तु तद्विपरीतमिति तात्पर्यम् ।।७१।। अथ पूर्वोक्तप्रकारेण शुभोपयोगसाध्यस्येन्द्रिय- सुखस्य निश्चयेन दुःखत्वं ज्ञात्वा तत्साधकशुभोपयोगस्याप्यशुभोपयोगेन सह समानत्वं व्यवस्थापयति — णरणारयतिरियसुरा भजंति जदि देहसंभवं दुक्खं सहजातीन्द्रियामूर्तसदानन्दैकलक्षणं वास्तवसुखमलभमानाः सन्तो नरनारकतिर्यक्सुरा यदि चेदविशेषेण पूर्वोक्तपरमार्थसुखाद्विलक्षणं पञ्चेन्द्रियात्मकशरीरोत्पन्नं निश्चयनयेन दुःखमेव भजन्ते सेवन्ते, किह सो सुहो व असुहो उवओगो हवदि
ṭīkāḥ — jo shubhopayogajanya udayagat puṇyanī sampadāvāḷā devādik (arthāt shubhopayogajanya puṇyanā udayathī prāpta thatī r̥̄iddhivāḷā devo vagere) ane ashubhopayogajanya udayagat pāpanī āpadāvāḷā nārakādik — e banney svābhāvik sukhanā abhāvane līdhe avisheṣhapaṇe ( – taphāvat vinā) pañchendriyātmak sharīr sambandhī duḥkhane ja anubhave chhe, to pachhī paramārthe shubh -ashubh upayoganī pr̥uthaktvavyavasthā ṭakatī nathī.
bhāvārthaḥ — shubhopayogajanya puṇyanā phaḷarūpe devādikanī sampadāo maḷe chhe ane ashubhopayogajanya pāpanā phaḷarūpe nārakādikanī āpadāo maḷe chhe. parantu te devādik tathā nārakādik banne paramārthe duḥkhī ja chhe. e rīte bannenun phaḷ samān hovāthī shubhopayog ane ashubhopayog banne paramārthe samān ja chhe arthāt upayogamān — ashuddhopayogamān — shubh ane ashubh evā bhed paramārthe ghaṭatā nathī. 72.
(jem indriyasukhane duḥkharūp ane shubhopayogane ashubhopayog samān darshāvyo tem) have shubhopayogajanya evun je phaḷavāḷun puṇya tene visheṣhataḥ dūṣhaṇ devā māṭe (arthāt temān doṣh darshāvavā arthe) te puṇyane ( – tenī hayātīne) svīkārīne te (puṇyanī) vātanun utthān kare chheḥ —
124pravachanasār[ bhagavānashrīkundakund-