186 ]
भूत्वा परभूमिमस्पृशदवलम्बमान१ शिक्यस्थो दिवसे पंचाग्निसाधनं करोति । रात्रौ च कौशांबीं
मुषित्वा तिष्ठति । एकदा महाजनान्मुष्टं २नगरमाकर्ण्य राज्ञा कोट्टपालो भणितो रे
सप्तरात्रमध्ये चौरं निजशिरो वाऽऽनय । ततश्चौरमलभमानश्चिन्तापरः तलारोऽपराह्णे
बुभुक्षितब्राह्मणेन केनचिदागत्य भोजनं प्रार्थितः । तेनोक्तं — हे ब्राह्मण ! अच्छान्दसोऽसि मम
प्राणसन्देहो वर्तते त्वं च भोजनं प्रार्थयसे । एतद्वचनमाकर्ण्य पृष्टं ब्राह्मणेन कुतस्ते
प्राणसन्देहः ? । कथितं च तेन । तदाकर्ण्य पुनः पृष्टं ब्राह्मणेन — अत्र किं
कोऽप्यतिनिस्पृहवृत्तिपुरुषोऽप्यस्ति ? उक्तं तलारेण – अस्ति विशिष्टस्तपस्वी, न च तस्यैतत्
सम्भाव्यते । भणितं ब्राह्मणेन — स एव चौरो भविष्यति३ अतिनिस्पृहत्वात् । श्रूयतामत्र
मदीया कथा – मम ब्राह्मणी महासती परपुरुषशरीरं न स्पृशतीति निजपुत्रस्याप्यतिकुक्कुटात्
ek chor kapaTathI tApas banIne bIjAnI bhUmine nahi sparsha karatA evA laTakatA sInkA par besI divase panchAgni tap karato hato ane tyAn kaushAmbImAn chorI karIne raheto hato.
ek divas mahAjan pAsethI nagarane lunTAyelun sAmbhaLIne rAjAe koTavALane kahyun, ‘‘re, sAt rAtanI andar chorane lAv ke tArA mastakane (lAv).’’
pachhI chor nahi maLavAthI koTavAL chintAtur thayo. bapore koI bhUkhyA brAhmaNe ek divase AvI tenI pAse bhojan mAgyun. teNe kahyun, ‘‘re, brAhmaN! tun svechchhAchArI chhe. mane mArA prANanI paDI chhe ane tun bhojananI mAgaNI kare chhe.’’
e vachan sAmbhaLIne brAhmaNe pUchhyun, ‘‘tamane prANanI kem paDI chhe?’’ ane teNe (koTavALe) kAraN kahyun te sAmbhaLIne brAhmaNe pharIthI pUchhyun, ‘‘ahIn shun vaLI koI ati nispRuh puruSh rahe chhe?’’
koTavALe kahyun, ‘‘vishiShTa tapasvI rahe chhe, paN tene te (chorI) sambhavatI nathI.’’ brAhmaNe kahyun, ‘‘atinispRuh hovAne lIdhe te ja chor hashe. A bAbatamAn mArI vAt sAmbhaLo.
1. mArI brAhmaNI potAne mahAsatI gaNAvIne parapuruShanA sharIrane sparshatI nathI, tethI potAnA putrane paN kapaTathI badhun sharIr DhAnkIne dhavaDAve chhe; parantu rAtre gharanA pInDArA १. मस्पृशन् विलम्ब्यमान घ । २. तन्नगर घ । ३. भविष्यतीति निःस्पृहत्वात् घ ।