kahānajainashāstramāḷā ]
आगच्छतीति संचिन्त्य परीक्षणार्थं सरागवीतरागे द्वे आसने दत्ते । वीतरागासने वारिषेणेनोपविश्योक्तं मदीयमन्तःपुरमानीयतां । ततश्चेलिन्या महादेव्या द्वात्रिंशद्भार्याः सालङ्कारा आनीता । ततः पुष्पडालो वारिषेणेन भणितः स्त्रियो मदीयं युवराजपदं च त्वं गृहाण । तच्छ्रुत्वा पुष्पडालो अतीव लज्जितः परं वैराग्यं गतः । परमार्थेन तपः कर्तुं लग्न इति ।१
अवन्तिदेशे उज्जयिन्यां २श्रीवर्मा राजा, तस्य३ बलिर्बृहस्पतिः प्रल्हादो नमुचिश्चेति
चत्वारो मंत्रिणः । तत्रैंकदा समस्तश्रुताधारो दिव्यज्ञानी सप्तशतमुनिसमन्वितोऽ४कम्पनाचार्य५
bannene joīne ‘shun vāriṣheṇ chāritrathī chalit thaīne āve chhe?’ em vichārī (tenī) parīkṣhā karavā māṭe sarāgī ane vītarāgī evān be āsano āpyān. vītarāg āsan par besī vāriṣheṇe kahyunḥ
‘‘mārā janānānī strīone lāvo (bolāvo).’’ pachhī chelanī rāṇī alaṅkār sahit tenī batrīs strīone laī āvī. vāriṣheṇe puṣhpaḍālane kahyunḥ
‘‘mārī ā strīo ane rājyane tun grahaṇ kar.’’ te sāmbhaḷīne puṣhpaḍāl ghaṇo sharamāyo ane param vairāgyane prāpta thaī paramārthathī tap karavā (nirgranth munitva sādhavā) lāgyo. 6.
vātsalya aṅgamān viṣhṇukumāranun draṣhṭānta chhe, tenī kathā —
avantī deshamān ujjayinīmān shrīvarmā rājā hato. tene bali, br̥uhaspati, prahlād ane namuchi e chār mantrīo hatā. tyān ek divas samasta shrutanā dhārī divyagnānī १. इतोग्रे ‘घ’ पुस्तके अधिकः पाठः ‘ततो वारिषेणमुनिः मुक्तिं गतः पुष्पडालश्च स्वर्गे देवो जातः ।’ २. श्रीधर्मो घ० । ३. तस्य राज्ञी श्रीमतिः घ० । ४. समन्विता घ० । ५. अकम्पनामार्याः घ० ।