kahAnajainashAstramALA ]
परजीवानां स्वकर्मोदयवैचित्र्यवशेन प्राणव्यपरोपः कदाचिद्भवतु, कदाचिन्मा भवतु, य एव हिनस्मीत्यहङ्काररसनिर्भरो हिंसायामध्यवसायः स एव निश्चयतस्तस्य बन्धहेतुः, निश्चयेन परभावस्य प्राणव्यपरोपस्य परेण कर्तुमशक्यत्वात् ।
अथाध्यवसायं पापपुण्ययोर्बन्धहेतुत्वेन दर्शयति —
TIkA — par jIvone potAnA karmanA udayanI vichitratAnA vashe prANono vyaparop ( – uchchhed, viyog) kadAchit thAo, kadAchit na thAo, — ‘hun haNun chhun’ evo je ahankArarasathI bharelo hinsAmAn adhyavasAy (arthAt hinsAno adhyavasAy) te ja nishchayathI tene ( hinsAno adhyavasAy karanArA jIvane) bandhanun kAraN chhe, kem ke nishchayathI parano bhAv evo je prANono vyaparop te parathI karAvo ashakya chhe (arthAt te parathI karI shakAto nathI).
bhAvArtha — nishchayanaye bIjAnA prANono viyog bIjAthI karI shakAto nathI; tenA potAnA karmanA udayanI vichitratAvash kadAchit thAy chhe, kadAchit nathI thato. mATe je em mAne chhe — ahankAr kare chhe ke ‘hun par jIvane mArun chhun’, teno te ahankArarUp adhyavasAy agnAnamay chhe. te adhyavasAy ja hinsA chhe — potAnA vishuddha chaitanyaprANano ghAt chhe, ane te ja bandhanun kAraN chhe. A nishchayanayano mat chhe.
ahIn vyavahAranayane gauN karIne kahyun chhe em jANavun. mATe te kathan kathanchit (arthAt apekShApUrvak) chhe em samajavun; sarvathA ekAntapakSha to mithyAtva chhe.
have, (hinsA-ahinsAnI jem sarva kAryomAn) adhyavasAyane ja pAp-puNyanA bandhanA kAraNapaNe darshAve chhe —