kahānajainashāstramāḷā ]
सुखदुःखे हि तावज्जीवानां स्वकर्मोदयेनैव, तदभावे तयोर्भवितुमशक्यत्वात्; स्वकर्म च नान्ये- नान्यस्य दातुं शक्यं, तस्य स्वपरिणामेनैवोपार्ज्यमाणत्वात्; ततो न कथञ्चनापि अन्योऽन्यस्य सुख- दुःखे कुर्यात् । अतः सुखितदुःखितान् करोमि, सुखितदुःखितः क्रिये चेत्यध्यवसायो ध्रुवमज्ञानम् ।
कर्मोदयान्मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।
कुर्यात्पुमान्मरणजीवितदुःखसौख्यम् ।।१६८।।
to (he bhāī!) [तैः] temaṇe [दुःखितः] tane duḥkhī [कथं कृतः असि] kaī rīte karyo?
[यदि] jo [सर्वे जीवाः] sarva jīvo [कर्मोदयेन] karmanā udayathī [दुःखितसुखिताः] duḥkhī -sukhī [भवन्ति] thāy chhe, [च] ane teo [तव] tane [कर्म] karma to [न ददति] detā nathī, to (he bhāī!) [तैः] temaṇe [त्वं] tane [सुःखितः] sukhī [कथं कृतः] kaī rīte karyo?
ṭīkāḥ — pratham to, jīvone sukh-duḥkh kharekhar potānā karmanā udayathī ja thāy chhe, kāraṇ ke potānā karmanā udayanā abhāvamān sukh-duḥkh thavān ashakya chhe; vaḷī potānun karma bījāthī bījāne dai shakātun nathī, kāraṇ ke te (potānun karma) potānā pariṇāmathī ja upārjit thāy chhe; māṭe koī paṇ rīte bījo bījāne sukh-duḥkh karī shake nahi. tethī ‘hun par jīvone sukhī-duḥkhī karun chhun ane par jīvo mane sukhī-duḥkhī kare chhe’ evo adhyavasāy dhruvapaṇe agnān chhe.
bhāvārthaḥ — jīvano jevo āshay hoy te āshay pramāṇe jagatamān kāryo banatān na hoy to te āshay agnān chhe. māṭe, sarva jīvo potapotānā karmanā udayathī sukhī-duḥkhī thāy chhe tyān em mānavun ke ‘hun parane sukhī-duḥkhī karun chhun ane par mane sukhī-duḥkhī kare chhe’, te agnān chhe. nimittanaimittikabhāvanā āshraye (koīne koīnān) sukh-duḥkhano karanār kahevo te vyavahār chhe; te nishchayanī draṣhṭimān gauṇ chhe.
have ā arthanun kaḷasharūp kāvya kahe chheḥ —
shlokārthaḥ — [इह] ā jagatamān [मरण-जीवित-दुःख-सौख्यम्] jīvone maraṇ, jīvit, duḥkh, sukh — [सर्वं सदैव नियतं स्वकीय-कर्मोदयात् भवति] badhuy sadaiv niyamathī ( – chokkas) potānā karmanā udayathī thāy chhe; [परः पुमान् परस्य मरण-जीवित-दुःख-सौख्यम् कुर्यात्] ‘bījo puruṣh bījānān maraṇ, jīvan, duḥkh, sukh kare chhe’ [यत् तु] ām je mānavun