162
इह एष अध्यवसायः नास्ति’’ (येषां) jemane (इह) sUkShmarUp ke sthUlarUp (एषः अध्यवसायः) ‘Ane mArun, Ane jivADun’ evo mithyAtvarUp pariNAm (नास्ति) nathI. kevo chhe pariNAm? ‘‘मोहैककन्दः’’ (मोह) mithyAtvanun (एककन्दः) mUL kAraN chhe. ‘‘यत्प्रभावात्’’ je mithyAtvapariNAmanA kAraNe ‘‘आत्मा आत्मानम् विश्वम् विदधाति’’ (आत्मा) jIvadravya (आत्मानम्) potAne (विश्वम्) ‘hun dev, hun manuShya, hun krodhI, hun mAnI, hun sukhI, hun dukhI’ ityAdi nAnArUp (विदधाति) anubhave chhe. kevo chhe AtmA? ‘‘विश्वात् विभक्तः अपि’’ joke karmanA udayathI thayelA samasta paryAyothI bhinna chhe. bhAvArtha Am chhe ke mithyAdraShTi jIv paryAyamAn rat chhe, tethI paryAyane potArUp anubhave chhe. Avo mithyAtvabhAv chhUTatAn gnAnI paN sAcho, AcharaN paN sAchun. 10 – 172.
स्तन्मन्ये व्यवहार एव निखिलोऽप्यन्याश्रयस्त्याजितः ।
शुद्धज्ञानघने महिम्नि न निजे बध्नन्ति सन्तो धृतिम् ।।११-१७३।।
khanDAnvay sahit artha — ‘‘अमी सन्तः निजे महिम्नि धृतिम् किं न बध्नन्ति’’ (अमी सन्तः) samyagdraShTi jIvarAshi (निजे महिम्नि) nij mahimAmAn arthAt potAnA shuddha chidrUp svarUpamAn (धृतिम्) sthiratArUp sukhane (किं न बध्नन्ति) kem na kare? arthAt sarvathA kare. kevo chhe nij mahimA? ‘‘शुद्धज्ञानघने’’ (शुद्ध) rAgAdi rahit evA (ज्ञान) chetanAguNano (घने) samUh chhe. shun karIne? ‘‘तत् सम्यक् निश्चयं आक्रम्य’’ (तत्) te kAraNathI (सम्यक् निश्चयम्) samyak nishchayane arthAt nirvikalpa vastumAtrane (आक्रम्य) jevI chhe tevI anubhavagochar karIne. kevo chhe nishchay? ‘‘एकम् एव’’ (एकम्) nirvikalpa vastumAtra chhe, (एव) nishchayathI. vaLI kevo chhe? ‘‘निष्कम्पम्’’ sarva upAdhithI rahit chhe. ‘‘यत् सर्वत्र अध्यवसानम् अखिलं एव त्याज्यं’’ (यत्) je kAraNathI (सर्वत्र अध्यवसानम्) ‘hun mArun, hun jivADun, hun dukhI karun, hun sukhI karun,